Pátý čejkovický Den Země: Objeven integrál černých skládek

Napsal uživatel Petr Hájek, zeditoval a nasázel Petr Gal Úterý, 24 Duben 2012 20:18

Jelikož čejkovické Hnutí Brontosaurus letos slaví pět let svého působení v obci, slušelo se, aby Den Země 14. a 15. dubna proběhl jaksepatří. Proběhl. Struktura Dne Země zůstala stejná jako v předchozích ročnících – v sobotu dopoledne práce, odpoledne odměna, v neděli divadlo – každá jednotlivá část se nafoukla a zhutnila.

Oslavychtivý lid se před klubovou srocoval již v brzkých hodinách.

Šílenství začalo po oblíbeném úvodním proslovu Petra Hájka, garanta akce. Hromada účastníků před klubovnou byla rozdělena na dvě. Na jednu menší hromádku vedenou Stanislavem Kalužíkem a na větší hromadu vedenou Organizátorským týmem čejkovických brontosaurů (dále OTČB).

Magistr Kalužík odborně řídil práci na školní zahradě, pod jeho dobře volenými povely byla vytvořena bylinková zahrádka a postavena suchá zídka spojená maltou. Největší kus práce odvedli chlapci a děvčata na dokončení ovocného sadu. Shrneme-li tuto část, bylo zasazeno mnoho neobvyklých druhů stromků.

Magistr Kalužík řídil práce na školní zahradě, tým OTČB se jal zkrášlit břehy Prušánky. 

Větší skupina mladších účastníků s některými rodiči se řízena OTČB vydala na obhlídku a úklid Mlíčku (lokalita kol břehů řeky Prušánka). Doprava byla vyřešena kyvadlově třemi auty, ta se třikrát otočila. Byla přeplněná účastníky téměř protipředpisově a tím měla nízkou ekologickou stopu.

Situace na Mlíčku donutila protagonisty silně valit bulvy. Ti, kteří je nevalili, trpěli aspoň dočasnou ztrátou dechu, případně krátkou nevolností. Polní cesta vedoucí do jedné z nejkrásnějších částí katastru obce byla vymezena následujícím: kanystry, injekčními stříkačkami a sadami léků, sadami pneumatik, zbytky digitální techniky, lahvemi s barvou, lahvemi bez barvy, plechovkami, v lepším případě mrtvými srnami (po důkladném ohledání bylo zjištěno, že nezemřely přirozenou smrtí) a peckami po pálení zakázané domácí samohonky (konkrétně meruňkovice).

Tamější stav by se dal popsat následujícím integrálem:

kde dCS je třikrát infinitezimálně malý element černé skládky. Všimněme si, že půjde-li laskavost nebo dobrota k nule, celý integrál se bude blížit nekonečnu, tudíž objem černé skládky poroste nade všechny meze. Užitím Gauss-Ostrogradského věty bychom objemový integrál zjednodušili na plošný, uvedený vztah ovšem pro názornost zcela postačí.

Zřejmě jste pochopili, že žertuji, a protože šedá je teorie a zelený strom života – skutečnost je mnohem horší. Situaci jsme se pokusili napravit. Materiální projevy lidské zhovadilosti jsme dávali do pytlů, projevy tuposti ve formě pneumatik jsme stohovali. Manipulace s pneumatikami od tatrovky, které byly plné mastné vody, byla příznačně příjemná. Automobilové pneumatiky se potom staly vítanou změnou k lepšímu.

Špinavci po zásahu pneumatikou.


Navršili jsme hromadu nepořádku nespecifikovatelné velikosti. Zkušeným okem vida, říkám: „Dvě naše vlečky, přičemž ta první bude mít určitě zvýšený postranice.“

V už čisté oblasti jsme zasadili dva jírovce, aby tam v budoucnu dotvořily pohledovou mnohost stromového pozadí. Sazeničky nám věnoval milý občan Čejkovic, kterého známe od vidění, nikoliv však jménem, a proto po něm stále pátráme. Dostali jsme je spolu s pěkně vzrostlou břízou. Břízka našla místo ve školní zahradě. Stromky jsme ochránili znovupoužitými košíky, které se povalovaly opodál, tvoříce odpad.

Po práci zhltlo našich pětašedesát účastníků připravené špekáčky tak rychle, že během pár minut všechno maso úplně došlo. Zachránili nás Rehákovi, kteří darovali třicet domácích špekáčků nejvyšší kvality.

Vydělíte-li původní počet špekáčků (50) počtem přítomných účastníků (65), musí vám být jasné, že jich bylo málo.

Umaštění vrhli jsme se na stezku inspirovanou životem v pravěku. Děti a mládež si vyzkoušela, jak se žilo v pravěku. Ulovily mamuta, jeskynními malbami prozářily nepoužívaný bazén nebo si třeba postavily vlastní chýši.

Takhle nějak se žilo v pravěku.

Skupiny vítězů byly obdarovány klasickými nožíky typu rybička, sladkostmi a nejrůznějšími oblíbenými drobnostmi. Každý dostal i dvě vstupenky do divadla.

Kuličkiáda Open, která následovala bezprostředně po soutěžní stezce, letos prvně probíhala souběžně na dvou hřištích. Psal jsem to už minulé ročníky a musím to napsat znovu: výkony byly zase velice směšné. Právě toto množství legrace utvořilo výslednou atmosféru. Každý, kdo stanul na stupních vítězů, byl ověnčen medailí, první z každé kategorie dostal i pohár. Tuto užitou keramiku vytvořila Magdalena Konopová, její jméno se pomalu stává velkým. Vítězové také obdrželi dvě vstupenky do divadla.

Závodník Roman Plundrák se nakonec procvrnkal až na druhé místo v kategorii Starší žáci.

Abychom podpořili rozvoj kuličkové scény v Čejkovicích, soutěžící mohli vyhrát sadu skleněných kuliček od vícemistra Evropy ve cvrnkané, pražského Zbyňka Fojtíka.

Šťastní medialisté Kuličkiády Open. Jeden chybí.

Po Kuličkiádě a slavnostním zakončení sobotní části Dne Země se účastníci rozešli do svých domovů, aby mohl každý z nich obnovit sílu v ucvrnkaných prstech a utřít ústa od špekáčků.

Na akci se také přijela podívat budoucí předsedkyně základního článku. Do své funkce nastoupí již v roce 2030.

Později byla ještě udělena interní cena Petra Ivana Hájka. Horkými kandidáty byli podle nezávislých zdrojů Václav Klaus, Petr Hájek a tajemná dívka. Cenu nakonec získal Pavel Mucha Novotný za svou břitkou myšlenku, která určila místo druhého kuličkového hřiště. Mucha je dlouhodobě jedním z předních mužů OTČB.

Pátým laureátem ceny P. I. Hájka se stal Pavel Mucha Novotný.

V neděli k nám stejně jako minulý rok přijelo Divadlo Líšeň, aby ukázalo, jak se hraje tam u nich. Na pódiu zazářili tři herci v představení Jezevec na borovici. Svým zařazením bylo představení svébytnou groteskou, která skloubila tradiční japonské divadlo kjógen s vtipem z evropského kontinentu. Osvěžující spojení se ukázalo být nebývale šťastným, zvlášťě v tak precizním provedení.

Krátký rozhovor ze zákulisí:

Luděk (Jezevec): „Kolik si myslíš, že přijde lidí?“

Petr (garant): „Vidim to tak na pětašedesát kousků.“

Luděk (Jezevec), „Pffff… to určitě!“ zapochyboval.

Nakonec přišlo více než sto diváků, čímž každý z obecenstva překonal mínění Petra Hájka a rozhodně překonal nejdivočejší mentální formaci představitele hlavní role. Den Země byl tedy divadlem náležitě zakončen.

A nakonec divadlo.

Dvoudenní oslavy proběhly jaksepatří nejen díky profesionální organizaci, ale také díky podpoře mnoha čejkovických podnikatelů a institucí, jmenujme:

OÚ Čejkovice, Templářské sklepy Čejkovice, Sonnentor s.r.o., Řeznictví Rehák, Květinářství Kukulová - Těthalová, Pekárna Čejkovice, Papírnictví Chlebíková, Školní jídelna, Domácí potřeby U Masaryka

Podívejte se také na fotoreportáž z akce.