Vzpomínka na Cestičky

Napsal uživatel Katka Filková Středa, 26 Říjen 2011 17:17

Musím se trochu zasmát, když si vzpomenu, že jsem na Cestičky jela hlavně pro infomace. Dlouho před nimi jsem hledala nějaký kurz, který by mě posunul dál při práci s dětmi, a objevivši Cestičky, zajásala jsem, že mi konečně někdo naservíruje tipy, například jak zpestřit schůzky a na nic nezapomenout při plánování tábora. Jenomže organizátoři Cestiček myslí dál než pedagogické příručky. Obdivuhodně dál. Vědí, že každý do práce s dětmi dává kus sebe. A tak nás Cestičky vedly hlavně k nám samotným. (Aniž by také chyběly rady na schůzky i na tábor.)

Zvyklá počítat s tím, že jsou v dnešní době všechny propagační materiály trochu přehnané, brala jsem „Otevři oči, mysl i srdce, a pak teprve vykroč“ z informací k Cestičkám s rezervou, jen jako pěknou motivační větičku. Ale teď bych přesně tohle o Cestičkách sama napsala jako to nejpravdivější.

Jak jsme už tušili na louce mezi tee-pee… Až jsem doma pustila počítač a překvapilo mě, jak je mi ta věc cizí... Až jsem se další den probudila a celou minutu mi trvalo než jsem pochopila, kde jsem... Až se mi chvíle z Cestiček vracely ve snech ještě několik dní… Pak teprve mi došlo, že jsem prožila něco opravdu silného.

Na Cestičkách mi všechny ty přednášky připadaly inspirativní, hry dokonale promyšlené a tvořivky netradičně zajímavé, uvědomovala jsem si, v jaké úžasně atmosféře přátelství a neobvyklé otevřenosti společně trávíme ty červencové dny, věděla jsem, že se dozvídám a osvojuju leccos užitečného a už tak mi toho připadalo dost, aby v Cestičkách bylo ještě něco víc.

Bylo. Kdykoliv se v mysli vrátím k Cestičkám, nalézám tam svoje nejopravdovější já. A pořád se tomu divím… Copak jsem se vždycky nesnažila být opravdová kdekoliv a kdykoliv? Snažila, ale jenom na Cestičkách nebylo žádné uvědomované ani neuvědomované ALE. A díky tomu mám teď v sobě obraz svého já a snahu moc se od něj nevzdalovat, i když všude to nejde tak samozřejmě jako na Cestičkách.

A skrze toto uvědomění sebe sama teprve opravdu můžu otevřít oči, mysl i srdce… A vykročit.

Díky, milí přátelé, organizátoři a spoluúčastníci Cestiček 2011, to všechno…

...díky Vám.

God bless you.