Den Země 15.-17.4.

Napsal uživatel Katka Filková Úterý, 26 Duben 2011 13:59

  Ze zákulisí Dne Země

Letošní ročník oblíbené a troufám si tvrdit jedné z nejlepších akcí, kterou pořádáme se vydařil. Tolik závěrečné zhodnocení. Vás, zvláště ty co se neúčastnili, by však jistě zajímalo také to, jak celá akce proběhla. Inu uvařte si třeba meltu a čtěte.

Na úvod bych rád předeslal, že jako garant této akce se na ní podílím již od roku 2005 (nebo 2004? Tak daleko mé záznamy nesahají, ale je to možné). To nepíšu proto, že bych se tím chtěl nějak chlubit, každý, kdo mne zná, ví jak jsem od přírody skromný. Účelem je poukázat na fakt, že mohu srovnávat všechny tyto mnou pořádané ročníky a poukázat na to, v čem se celá akce za ta léta zlepšila a v čem naopak zhoršila. Zároveň tím nebudu takzvaně rýpat do jiných, neboť za vše si mohu takříkajíc sám. Doufám, že jste se, milí čtenáři nyní nelekli, že bude tento článek nějakou obludnou sebekritikou. Právě naopak, bude se jednat o svěží a veskrze pozitivní zhodnocení proběhlé akce spolu s několika souvisejícími úvahami.

Nuže jak to začalo? Začalo to již v únoru, kdy jsme se poprvé sešli v Brně na kanceláři. Bylo by asi zbytečné popisovat celý průběh příprav. A tak jen několik zajímavostí ze zákulisí. Když jsem jako garant s touto akcí začínal, pod laskavým vedením zkušeného Codyho, konala se první přípravná schůzka v listopadu. Ano, čtete správně. Celá příprava akce se podařila zkrátit na polovinu. Jestli si myslíte, že je to rekord, tak vás jistě překvapí, že v roce 2010 jsme se sešli poprvé okolo 1. dubna. Za ten stres to ovšem nestojí.

Nu článek začíná být nepříjemně rozvláčný, tak raději nabereme tempo. Máme tady týden před samotnou akcí. V jiné době by to byly komfortní dva týdny před akcí, kdy je ještě čas vychytat většinu much a mušek. Ne tak letos, kdy bláznivý měsíc posunul velikonoce na tradiční termín akce a my se museli přizpůsobit. Celý týden příprav byl ve znamení napětí. V pondělí jsem začal sjíždět web ČHMÚ a zjišťovat data o předpovědích počasí. V úterý jsme měli schůzku na kanceláři, kde se jednak připravovaly různé rekvizity a druhak jsme dávali dohromady seznam pomocníků na sobotní program, které bude třeba obeslat s instrukcemi. Z počátečního úžasu (těch lidí máme opravdu málo), se nakonec podařilo získat seznam plně obsazených stanovišť. Středa, čtvrtek a pátek byly dny úmorného běhání po Brně a utrácení záloh na ceny do soutěží.

Pátek, den D1. Na klubovnu jsem dorazil kolem půl páté. Oproti jiným letům nebylo potřeba nic preventivně uklízet. Za to patří dík správcovi i uživatelům. Mohlo se přejít k nakládání dodávky, která záhy dorazila přesně podle plánu. Pátek večer se sešla početná grupa pomocníků, až jsem ani nevěděl, jakou práci jim zadat. Ale to už tu byli účastníci. Nakonec ne tolik jako jindy: Ještěrky a Vlkani za naše. BRĎO Gingo za Tišnov, Zálesáci z Jeseníku za seveřany. Večer se uskutečnila dobře vymyšlená hra Petra Gala. Škoda jen nedisciplinovaných podvodníků z řad našich oddílů, kteří mě opravdu naštvali.

V noci pár příprav na ráno rušené jen řevem neposlušných děcek, které nechtějí jít spát. Bývaly roky, kdy jsem usínal už v pátek unaven. Letos poprvé jsem byl málo utahaný a místo toho se mi v hlavě vynořovaly neustále myšlenky na to, co je třeba ráno zařídit a vyřešit.

Gratulovat si musíme za ten nápad naložit věci v pátek večer. Člověk se stihne nasnídat a nemusí se spěchat. Drama začalo až na Valech. Chybějící tyč od hangáru (byla naštěstí v dosahu u Kunového tee pee) a prohození kůlu u baldachýnu a landsknechtu nepočítám. Od chvíle, kdy se hangár musel stavět za pomocí pastelek takové věci nepřekvapí. Problém byl, když ještě v osm to vypadalo, že je tu tak třetina lidí, co je potřeba. Ještě ve tři čtvrtě na devět se zdálo, že budeme muset zrušit polovinu stanovišť pro veřejnost. Nakonec však poslední opozdilci, kteří možná ani nepočítali, že stráví den na stanovišti dorazili. Prostoj se podařilo vyplnit frontou na zápis na stezku. Potud dobrý. Zjištění, že jsem nenaložil ceny za Duhové střípky vehnalo další krůpěje potu na mou tvář. Naštěstí logistika je na této akci na nadprůměrné úrovni. Se skluzem pouhých třiceti minut začal slavnostní oficiální úvod. Protože se však už všichni zapsali, neměla akce žádný výraznější problém s harmonohramem.

Ve chvíli, kdy se podaří vyexpedovat poslední družstvo na přírodovědnou stezku, je vlastně konec stresu. Pak už stačí jenom sedět za stolem, vybírat kartičky, sem tam si dát zonku nebo tatranku, projít se po stezkách, roznést svačiny, vykopat ohniště, přemluvit lidi, aby šli na vybrané exkurze a může se balit. Protože bylo letos tak málo stezek, mohl jsem si dokonce dovolit ten luxus a jít s oddílem na přírodovědnou vycházku. Lahoda. Počasí během dne bylo naprosto super, ostatně i ta předpověď většila s každým blížícím se dnem lepší a lepší prognózu. K pátku na valech bych snad jen dodal, že sliz je prostě čupr věc.

Zatímco v prvopočátcích mého organizování bylo nutné se nejméně od půl páté věnovat vyhodnocování stezek a ještě se nestíhalo, pokročilo již know how nás organizátorů na úroveň, kdy se tomu já sám osobně nemusím věnovat déle než hodinu. Inu využití výpočetní techniky je vyladěno a když počítače fungují, je to paráda.

Problémy se však objevili při táboráku. Každý rok se daří tuto složku programu podceňovat. Táborákový program by si zasloužil samostatnou osobu, která jej dokonale připraví. Nebudu zde tepat do vlastního svědomí a vyjmenovávat, kde všude se chybovalo. Raději slíbím, že se vše příští rok zlepší. Nakonec se však předání cen za stezky podařilo uskutečnit a potlesk a jásot byly ohlušující, jako vždy. Také následné posezení s vedoucími všech oddílů bylo nadmíru příjemné.

Neděle byla letos také podorganizovaná. Asi tak za pět dvanáct jsem přemluvil Marušku, aby se vrhla do organizace praporků. S Petrem Galem jsme zase vyslechli adeptky a adepty na Duhové přírodovědce z řad Ginga a Vlkanů. Vše však nezadržitelně spělo do finále. Kladně hodnotím to, že jsem se ráno stihl na otočku vydat domů, kde jsme zkulturnil svůj zevnějšek, což bylo zatím v minulých ročnících sci-fi.

Vzhledem k tomu, že sál kulturního domu byl již přichystaný z dřívějšího vystoupení, dalo by se nazvat odpolední čekání vlastně nudou. Divadelníci přijeli, pokecali a vše si sami nachystali. Představení samotné bylo vtipné, zábavné, zkrátka takové jak má být. Zamrzí jen, že přes úpornou snahu se nepodařilo nalákat více rodinek k návštěvě.

S divadlem odjeli i účastníci. Škoda že jsem se nestihl se všemi osobně rozloučit. Nicméně nastala ta nejtěžší část z celé akce. Úklid. I tady však dochází rok od roku ke zlepšení a to hned na dvou frontách. Zůstává více lidí a také a to je hlavní, je nepořádek řádově menší. Zatímco spirála a štáb byly již o půl šesté hotové, na kuchyni se dělalo asi do půl sedmé, což však bylo způsobeno nutností nasáčkovat enormní množství zbytků k zamražení. Celý úklid navíc zpříjemnil Rosťa svým příchodem.

Závěr nechť je trochu filozofický. Vše by mělo být v rovnováze. A stejně jako jsou věci, který se podaří, jsou naopak chvíle, kdy krevní tlak stoupá. Tím se právě udržuje ta rovnováha. Samozřejmě, že by to mohlo být vše dle pravidla o zlaté střední cestě, ale troufám si říci, že občas je zábavnější jít ode zdi ke zdi a mít silné zážitky, než několik slabých. Jestli to má souvislost se Dne Země posuďte sami. Snad jo.

Nakonec bych rád poděkoval: Fáborkovi, Bocmanovi, Matějovi Motyčkovi, Lucce Cimalové, Staňovi, Ivě, Kaďovi, Kunýskovi a spol. a všem dalším, kteří se podíleli na této akci za obětavost a chuť přispět ke společnému dílu.

P.S.: Normální článek o akci si přečtete v obecních zpravodajích :-)